Ahoj,
od rána myslím jen na to, jaká to byla včera paráda. Rád bych se s Vámi o to podělil.
S těmi největšími milovníky bolesti jsme se včera zúčastnili druhého podniku TOI TOI CUPU v Hlinsku a jsem plný dojmů a nadšení. Tentokrát především díky klukům z nejrychlejších kategorií. Krom dětí, které opět podaly parádní výkon, se tentokrát neskutečně blýsknul David a Kuba.
Vezmeme to ale hezky popořádku. Hlinsko je velmi oblíbenou a tradiční krosovou lokalitou. Až na nedořešené depo, kde se musí přecházet přes betonovou zeď, bylo vše připraveno na jedničku. Krásná trať, kde opravdu nechybí vůbec nic! Háková rovinka, kočičí hlavy, delší stoupáníčko, výběh, překážky, ale také záludné zatáčky a nebezpečné sjezdy. Jojo, ne vždy je cyklokros namotán na rovinaté louce. Děti sbírají bohaté zkušenosti a už od žákovských kategorií se učí dokonale ovládat své kolo. Zkušenosti sbírá také naše Hanička, která si tentokrát dojela pro 12. místo v kategorii starší žačky. Po viróze se malinko protrápil Ondra a musel se sklonit před soupeři a po vítězství v Holých Vrších je to tentokrát 6. místo v kategorii starší žáci. Ve stejné kategorii pak dojel 27. Vašek. V kadetkách pak Barča obsadila 9. pozici, ale spokojená s tím rozhodně není, stejně jako Dan, který dojel 26. Ač nerad, musím tentokrát přiznat, že se dětem nedařilo. Většina se bohužel od prvního závodu zhoršila a myslím, že můžu objektivně říct, že všichni míří na pozice mnohem lepší. Nedá se nic dělat, nejsme kapela, abychom mohli každý den vyhrávat – jak říká můj dobrý kamarád. Věřím, že to děti motivuje do dalšího tréninku a můžeme se těšit na zlepšení.
Tentokrát jsme se již v pátek rozdělili trošku jinak, než je zvykem a ukázalo se, že to bylo pro kluky dobrou volbou. Na poslední chvíli jsem přehodnotil plány a rozhodl, že David a Kuba pojedou na závod o den dříve, především proto, ať se pořádně vyspí a můžou se na svůj výkon maximálně koncentrovat. Nedošlo mi však, že to bude pěkná honička. Nakonec v pátek vyjíždíme až v 21:30 z Ostravy a míříme směr Hlinsko. V autě plno srandy, předháníme se v tom, kdo vymyslí větší blbost a cesta utíká jako bychom jeli jen pár minut místo dvou a půl hodin. Po příjezdu na místo na nic nečekáme a jdeme téměř okamžitě spát. Plán na sobotu je jasný, pro mě to znamená budíček hned ráno, postavit zázemí, zajistit vše potřebné, najezdit se závodníky trasu, na startu vždy podpořit a předat pár rad a pak už se naplno věnovat práci v depu. Davčovi dávám pokyny jiné. Ráno jde s námi na trať, vyzkouší, na jakém vzorku bude chtít závodit a pak až do závodu odpočívat s nohama nahoře. Kuba závodí až odpoledne, takže ten nemusí spěchat vůbec nikam a celé dopoledne se věnuje meditaci . Později se ukazuje, že tato příprava na závod přináší své ovoce. David v kategorii junioři jako prvoročák startuje po vcelku vydařených Holých Vrších z druhé lajny. Start se vydařil a drží se pokynů. Začátek hlídat kolem desáté pozice a postupně se prodírat dopředu. Závod se jede na šest kol, a tak zhruba po dvou kolech Dejv zahřívá své motory na plné obrátky a řadí druhý rychlostní stupeň. Dojíždí téměř až na úplné čelo. Snažím se počítat vteřinky, radit co a jak, David ale přesně ví, co dělá. Hlídá si pozici a do techniky se vždy dere dopředu. První dva malinko odjíždí a o třetí místo se bude bojovat ve skupince, kde je jeden z nejaktivnějších náš borec. V posledním kole se skupinka natahuje a všichni toho mají plné zuby, David sbírá poslední zbytky sil a v mohutném sprintu si dojíždí pro celkové čtvrté místo, kdy na třetí příčku chyběly dvě vteřinky. Třetí byl maďarský závodník, a tak se David stává třetím Čechem. Hned po dojezdu si našeho závodníka bere stranou reprezentační kouč, aby mu oznámil, že se právě nominoval na reprezentační soustředění. Zasvěcení ví, že David bojuje o nominaci na mistrovství Evropy a také účast na světových pohárech. Tímto výkonem všem ukázal, že to s účastí myslí opravdu vážně. Velká gratulace a věřím, že bude celý náš tým držet palce v dalších důležitých závodech. Na trati jsou elitní ženy, a tak už se ke svému představení pomalinku připravuje náš trenér Kubajda. Vtipkujeme před startem, nálada je skvělá, počasí taky. Davidův výkon Kubu rozhodně povzbudil a já cítím v kostech, že to dnes může klapnout. Na Kubu se samozřejmě snažíme netlačit, ale naopak ho co nejvíce uvolnit. Do depa bereme snad půl dodávky a ještě že nám přijel pomoct Gaar, který si udělal jen tak výlet do Hlinska, jinak to vše ani nepobereme. Čtyři chlapy mají plné ruce práce a věcí, bo co kdyby náhodou! Na startu poslední vtípek a placka pro štěstí. Kuba je vyvoláván jako devátý, tuším, což znamená druhou lajnu. Je to tady, představení začíná. Prvních pár metrů se daří na výbornou a Kuba si hlídá 4. – 5. pozici. V prvním kole se malinko propadá a na konci kola druhého jezdí 7. – 8. místo. Na Kubovi je ale vidět, že má chuť a sílu jít dopředu. Netrvá to dlouho a ujíždí skupince, kterou táhl. Bere jednoho borce za druhým a zastaví se na páté pozici. Závod je plný technických problémů, defektů, spadlých řetězů a prasklých vidlic. Teda praskla vidlice nejspíš jen jedna, a to bohužel právě Kubovi. Nevadí, od toho jsme přece tady a v depu měníme kolo za druhé. Bohužel na dvojce má Jakub pomalejší pláště a celé kolo je malinko horší. Proto připravuju kolo své, kdyby bylo potřeba další výměny. To už se ale naštěstí nestane. Chvilku si Kuba na „dvojku“ zvyká, ale po jednom okruhu už do toho opět buší naplno. Po intenzivní hodince bolesti dojíždí Kuba na celkovém 5. místě mezi „profíky“, muži elite. Na čtvrté místečko ztrácí jen lehce přes deset vteřin. 5. místo je opravdu krásný výsledek a především posun a příslib do dalších závodů. Co k tomu dodat na závěr? Pánové zařídili, že si ani třetí závod, který se jede v sobotu 8.10. v Jičíně, nenechám ujít a budou tak muset opět poslouchat moje blbý kecy .
Děkuji za to, jak makáte, děláte mi neskutečnou radost, David.