1.-2. 5. 2021
První závod sezóny: Slovenský pohár xc Drozdovo
To byla jízda!!! Start do sezóny snad nemohl dopadnout lépe. Po náročném zařizování a papírování, abychom se jako tým mohli zúčastnit závodu, se v pátek necháváme testovat a balíme vše potřebné. V sobotu před šestou hodinou ranní se scházíme všichni plní očekávání u naši "svatyně", naskáčeme do aut a míříme směr jižní Slovensko. Rád bych poděkoval kamarádovi, který nám pravidelně poskytuje úžasné auto k příjemnějšímu cestování. Rozhodl jsem se vzít do auta mladíky, čtyři rošťáky z kategorie mladší žáci. Neudělal jsem rozhodně chybu. Vrátil jsem se do mladých let a cesta utekla neskutečně rychle. Dozvěděl jsem se, jak to chodí v jedenácti letech mezi klukem a holkou, jak se dělají děti, ale především se mi povedlo kluky skvěle namotivovat na závod. Na Slovensko míříme čtyřmi auty v celkovém počtu 18 lidí/12 závodníků. Po třech a půl příjemně strávených hodinkách ve skvělém autě přijíždíme na místo.
Mile nás překvapuje počasí a teplota, která se přes den vyšplhala až na 24 stupňů. Ochotný pořadatel nám sdělí, že máme stání ve V.I.P. zóně pro týmy označené číslem 8. Parkujeme tedy auta na milimetr přesně jedno vedle druhého a stavíme zázemí. Já sbírám licence, testy a vše potřebné pro prezentaci. Ta probíhá naprosto pohodově, přestože se opravdu poctivě kontrolují všechny papíry. Během chvilky odcházím s čísly pro všechny závodníky startující v sobotu. Naše parta je tak dokonalá, že během těch pár minut, než jsem vyřídil prezentaci, postavila zázemíčko. Stany stojí, vlajka vlaje, kola visí na společném stojanu, pouštíme muziku, sedneme do židliček a cítíme se jako v ráji. Tohle je to, co nám tolik chybělo, krásné pocity, které na závodech všichni prožíváme. Netrvá to dlouho a už jsme všichni v černozelené, naše kočky nás ještě doplní v růžové a toho si snad nejde nevšimnout. Zdraví nás závodníci, které sice neznáme, ale máme z toho radost. Všichni rozdáváme úsměvy a dobrá nálada je na maximu.
Společně vyrážíme na obhlídku trasy. Cože? To jako vážně? Skok, překážky, technika, krása střídá nádheru, prostě Božíííí. Pořadatelům se povedla vymyslet nádherná trať patřící mezi nejhezčí trasy, co jsem v posledních letech vůbec jel. A především zábavná a atraktivní pro všechny kategorie už od nejmenších dětí. Konec předehry, jde se závodit!
Na start se chystá náš benjaminek malý velký Honzík. Protože se jedná o první díl Slovenského poháru a většina našich závodníků startuje na Slovensku prvně, na start nás vždy volají až jako poslední. Honza se toho nebojí a už od startu šlape do plných, dobře ví, že má slušně natrénováno a tak se není proč šetřit. Po chvilce se dostává mezi nejrychlejší a bojuje o vítězství v závodě. Hups, něco tady syčí, defekt zadního kola . Co se dá dělat, přece to nezabalíme. Na prázdném kole si Honza sprintuje pro páté místo. Ještě v cílové rovince porazí hned několik soupeřů. Paráda, medaile to sice není, ale po tom jak se závod vyvíjel, je páté místo obrovský úspěch. Honza je bojovník a ukázal, že letos se má konkurence na co těšit.
Jedeme dál. Na start se totiž chystá naše čtyřčlenné komando v kategorii mladší žáci. Naši divočáci jsou natěšení na závod a čekají na pokyn startéra, až budou moct vypustit cyklistického ďábla v těle. Opět poslední lajna a kluci dobře ví, že se musí co nejrychleji prodrat na špici než jim čelo ujede. Pokyny poslouchají na výbornou a hned po třetině závodu se naše komando objevuje v první pětce. Vašek, který jede takto velký závod poprvé v životě, atakuje první dvacítku. Nakonec bere velmi pěkné dvacáté první místo. Filip se snaží držet s nejlepšími a ke konci mu malinko škrábne. I tak velký úspěch a cílem projíždí jako devátý. Sam s Ondrou se rozhodli, že nepojedou na sto procent, ale na sto dvacet. Oba předvádí neskutečnou show a diváci (rodiče ostatních závodníků) se ptají, co jsou zač? Kde se tady berou a jak je možné, že jsou z poslední lajny najednou vepředu? Milá kolegyňa zo Žiliny, i to se stává. Kluci jsou prostě nabušení a mají neskutečný talent. Ondra mohutně stíhá vedoucího závodníka, který si bohužel udělal náskok, který udržel až do cíle. Sam pak jistí třetí místo a odjíždí soupeři. V kategorii mladší žáci nám to tedy cinkne hned dvakrát. Na startu 56 závodníků naši kluci berou druhou, třetí, devátou a dvacátou první příčku. Jen tak dál!
V drese DK si premiéru odbyla v kategorii mladší žačky naše Hanča. Nechci se opakovat, ale nenacházím vhodnější slova, než: "To vám byla sakra jízda!" Malá/velká Hanička, která na startu vypadá, jako by patřila do mladší kategorie. Dokonce se mě jedna maminka ptá: "Jestli je Hanča tak dobrá, že jsme ji nechali ostaršit ." Odpovídám jednoduše: "Ano, je fakt tak dobrá, ale ostaršit jsme ji nenechali." Hanča se z poslední pozice prodírá kupředu a najednou bojuje o druhé místo. Trať je náročná a s technikou v zatáčkách se malinko pereme. To se nakonec stane osudným, když v jedné z posledních zatáček před cílem Hanka netrefí ideální stopu a o čtyři vteřinky ji nakonec medaile utíká. I tak parádní čtvrté místo a spousta závodních zkušeností. Klobouk dolů před Hankou.
A pokračujeme kategorií starší žačky a na startu máme Barču. Jdeme na to, cíle máme vysoké. Konkurence je, ale velmi slušná a je vidět, že holky přes zimu neležely na gauči a pořádně makaly. Starší žačky jedou už náročnější okruh, co jsme jaksi nenastudovali a podcenili. Barča na to malinko doplácí a bohužel jde k zemi. Nic vážného. Je to tvrdá bajkerka a nějaký pád ji nerozhodí. Horší je ale defekt v posledním kole, kdy do cíle dobíhá po svých. Z boje o druhé místo se nakonec propadá na konečnou šestou pozici. I tak velmi pěkný výsledek a parádní výkon. Víme, že to v těch nohách prostě je a příště líp nastudujeme trasu.
První závod v zeleném drese čeká také Davču. Kategorie kadeti je na startu a mezi nimi také naše kombinéza. Celkem 41 závodníků. Dejv jde do toho po hlavě a posouvá se každým kolem kupředu. Jeho premiéra za náš tým dopadá skvěle a dojíždí si pro pátou pozici s úsměvem na tváři. Výsledek ceníme, protože se stává nejrychlejším prvoročákem a pocity ze závodu jsou parádní.
Je odpoledne a k dokončení sobotního závodního programu už chybí jen závod kategorie masters. Kategorie je rozdělena podle věku na masters A, B, C. Tak by to mělo být a zazávodí si parádně tatínci, trenéři, doprovod i hobby nadšenci. V áčku se na start stavím já, v béčku Lukáš a v céčku stálice slovenského poháru a několikanásobný celkový vítěz Ivo. Všichni tři si závod užíváme a neskutečně nás to baví. Ivo podá svůj klasický skvělý výkon, on snad ani závod špatně zajet neumí, a tak je to téměř vždy medailová jistota. Tentokrát druhé místo. Lukáš jede skvěle, stejně jako Ivo nemá ve zvyku vypustit závod a oba pánové umí podat jen 100% výkon. Za legendou slovenské cyklistiky a polským mistrem si Lukáš dojíždí pro třetí příčku. A já? No, co vám budu povídat, forma vypadá trošku jinak, ale nevadí. Neskutečně si závod užívám a baví mě snad každý metr na trase. Co víc, stále se s někým předjíždím a bojuji i s pány z jiné kategorie. Navíc mě prohání kolega, který stál na startu vedle mě a to mě drží při životě. V hlavě mi proběhne, že je to přece závod a bojuje se o každou pozici, proto to nevzdávám a dřu jako lev, stejně jako bych bojoval o vítězství. Navíc ten fanklub podél trasy za každou zatáčkou dělá divy, a tak kolegovi nakonec přece jen poodjedu a v cíli se raduji jako bych vyhrál. No co, chce to pořádně zamakat, byl jsem zvyklý jezdit trochu lépe. Své závodění stavím asi na patnáctou kolej a soustředím se především na závody našich svěřenců. Přesto mi to nedá, sem tam se taky sám na závodě pořádně nevygumovat, což se mi na Slovensku povedlo dokonale.
Sobotní závodní program je u konce a na obhlídku trasy se chystá Klárka s Jirkou. Oba startují v neděli v elitní kategorii a v sobotu nás skvěle podporovali. Většina se pomalu balí a chystá na návrat domů. Tři mušketýři a Dartaňanka Klára zůstávájí přes noc. Nějak se nám nechce loučit, a tak kempujeme na parkovišti, blbneme, pouštíme muziku a vyměňujeme si zážitky za závodu. "Ahoj, šťastnou cestu a dojeďte v pořádku, budeme Vám fandit a držet pěsti", slyší Klárka a Bohdy od všech ostatních. Při té srandě si jaksi zapomínáme vyzvednout čísla, ale neva, uděláme to ráno. Sobota vyšla na výbornou a počasíčko taky. Balíme auto a jedeme na ubytko. "Dojedete na kole", říkám ostatním. Nechce se mi totiž hrát další kolo tetrisu, ve kterém už začínám být celkem přeborník a skládat kola do auta. Je to kilometr z kopce..... Haha, trošku bloudíme a těch kilometrů je malinko více. Nevadí, dobrá nálada nám nechybí. Ubytko je parádní a hned ve dveřích se nás paní domácí ptá, za jak dlouho by jsme chtěli večeři. Shodneme se na tom, že nejlíp hned ! A tak sotva vybalíme auto a schováme kola, gulášek se šesti máme na terase připravené jen pro nás. No nic, mladí kluci ale snesou hodně. Po večeři si uděláme ještě výlet do města, chtělo by to nějaký zákuseček. Po chvilce zjistíme, že je státní svátek, a tak prosíme kolemjdoucí, jestli nám neporadí, kde sehnat něco k jídlu . Slečna nám velmi ochotně popisuje cestu, kdy kolem ní najednou projíždí nejspíš kamarád. To mění situaci a vysvětlení cesty se stává mnohem jasnější. Doslova říká: "Choďte tu za tým dilinkom v žltém autě, tiež ide na benzinku ." Jedu teda za dilinkom, ale musím zpomalit, protože mi z toho smíchu vyhrkly slzy, přes které nic nevidím. Do toho přidává Bohdy pár svých vytříbených hlášek a je jasno. Na benzince samozřejmě kupujeme jen samé zdravé věci, ten nanuk se nepočítá. Vracíme se na ubytko, kde mě pan domácí přivítá čepovaným pivkem na účet podniku. Sprcha, pohádka na dobrou noc a jde se snít o tom, jak zítra eliťáky vyhraje někdo v našem drese . V noci nás budí hromy, blesky, liják.
No nic moc, ráno je to na zimní bundu, čepici a rukavice, které mám na sobě nakonec celý den. Změna počasí fakt velká. Sobota spálený krk a celý den v krátkém a neděle čepice na hlavě. Užíváme si bohatou snídani a nikam se neženeme. Pohoda, však startujete až někdy odpoledne. Blik, cvak, cože? Klára jede už v jedenáct? A číslo si máme vyzvednout do devíti? Vždyť už je čtvrt na deset! Kolečko šunky do pusy na cestu a letím pro klíče od auta. Trhl jsem místní rekord. Tak rychle tam auto snad ještě nikdy neprojelo. Přijíždím do týmové zóny, autem blokuju cestu a letím pro čísla. Hups, nikdo tu není, co mám dělat, sakra co mám dělat. Letím za organizátory s prosíkem a velkou omluvou, po chvilce debatování se našla cesta, jak nám čísla vydat. Díky! Běžím zpět k autu, kde už za mnou stojí menší kolona, troubící a nechápající, co za debila tam nechal takhle stát auto. Prostě to jinak nešlo, chceme prostě závodit . No dál bych to nerozmazával, chybami se člověk učí, a příště musím víc nastudovat propozice. Jedu na ubytko pro ostatní, kteří už čekají sbaleni a nachystáni.
Pořád prší a je fakt kosa. Po příjezdu zpět na závodiště chystám Kláře a Bohdymu jejich stroje, pro jistotu dolijeme tmel do kol a kontrolujeme tlaky v pneu. Po podceněné prezentaci už nechci podcenit nic dalšího. Klárka za chvilku startuje a tak sbíráme vše potřebné do depa a jde se na věc.
Fotečka před startem a rada k nezaplacení, užij si bahenní lázeň . Déšť naštěstí ustal, ale trasa byla rozbahněná víc než dost. Závod je docela dlouhý a náročný, nazval bych to taková slovenská klasika. V hodně silné konkurenci se Klárka probíjí pozici po pozici až se ustálí na konečném patnáctém místě. Co víc si při neděli přát než mordor hodinu a třičtvrtě v blátě. V depu se cítíme trošku zbyteční, Klárka jede jako pila a až kolo před cílem nás poprosí o gel. Jdeme k autu, startujeme vapku, teda trochu déle startujeme vapku, ještě pořád ji startujeme.......... Chytla, mrška jedna. Po zimě se jí moc nechtělo. Ale ještě že ji máme. To kolo váží dvakrát tolik než před závodem.
Bohdyho chvíle se blíží a i jemu musíme kolo připravit a vyčistit. Po jednom okruhu tak nějak na kukačku připomínalo jeho kolo spíše kouli bláta. Bohdy sedá na válce, chystáme colu, gely, vodu, rychle se občerstvíme a znovu do depa. Nechybí opět fotečka před startem a cenné rady typu užij si to . Tu sjezdovku už jdu nebo jedu za ten víkend snad po padesáté, naštěstí ale naposledy. Na startu Eliťáků je celkem 65 borců. Nechybí opravdu velká jména a konkurence je nabitá. Cestou do depa slyším píšťalku a to znamená, že se vypustila dravá zvěř. To jsou opravdu trhači a ti nejlepší z nejlepších. Sprint sjezdovkou nahoru jako by to byla rovina. V depu vyhlížíme, kde bude náš dres. Cože? On je snad v půlce. Cože? Přesprintoval další tři a jde pořád dopředu? Boží, to je podívaná. Bohužel se mu ale tento ostrý start stává osudným a přichází drobná krize, do toho pád a najednou Bohdy couvá. Není každý den posvícení a navíc dobře víme, že prosadit se mezi vlčáky bude běh na dlouhou trať. K tomu všemu máme drobný tréninkový deficit. Závody se ale nevzdávají, a přesto, že to Jirkovi moc nechutná, bojuje jako lev. V půlce závodu ho stahují z trasy, a tak máme po srandě.
No nic, znovu vapka a můžeme balit. Tentokrát už je to vyšší level. Tetris pro pokročilé. Cestou na Slovensko nám totiž mnoho věcí vezlo druhé auto. Tohle začíná být osobní výzva a já vím, že to tam prostě nacpu. Dobře, trošku to trvalo, ale sbaleno. Teď už jen tři a půl hoďky jízdy a jsme doma. Cestou to jistí mekáč a diskotéka v autě. První závod sezóny máme úspěšně za sebou a věřím, že na něj jen tak nezapomeneme. Byla to vážně mega jízda a už se moc těšíme na další show!
Děkujeme našemu doprovodu Peťovi, který po celou sobotu zajišťoval depo, Barče, která nám nafotila nádherné fotky, a také všem ostatním závodníkům i divákům a fanouškům. Dalo by se napsat, bylo to prostě dobrýýýýý, Ondra druhý, Sam třetí, Hanka čtvrtá................... Takhle je to trošku záživnější, co myslíte? Pravda, nebude to nejspíš bavit všechny, ale kdo si rád počte, tak to třeba ocení. Naši věrní fanoušci, děkujeme, že Vás máme a vidíte nás už tuto sobotu na domácím závodě na Landeku.
Výsledky najdete zde: https://www.cyklistikaszc.sk/sk/mtb-cross-country/kalendar?y=2021
Fotky zde (děkujeme Barče za krásné fotky): https://eu.zonerama.com/Motykovaph/Album/7214434
Krásný den všem za celý DK BIKESHOP Racing Team přeje David.